Schengen na východní a na jižní hranici EU

Protože mám bohaté osobní zkušenosti s fungováním Schengenu na východní hranici EU, pokusím se je srovnat s katastrofální situací na její jižní hranici.

Včera jsem se vrátil z Ukrajiny pravidelnou autobusovou linkou přes ukrajinsko-polskou hranici. Kontrola polských pohraničníků a celníků byla jako obvykle velice důkladná. Ti, kteří jsou zvyklí na kontroly-nekontroly turistů cestujících do Chorvatska, Černé Hory a jiných turistických destinací, by byli nejspíš šokováni. Na východě EU byla vztyčena nová železná opona, přes kterou se dostávají i cizinci s platným vízem velmi ztuha. Kam jedete, jak dlouho tam budete, co tam budete dělat, kolik máte s sebou peněz – to jsou obvyklé otázky pro Ukrajince, Bělorusy a Moldavany, kteří mají krátkodobá víza. Při sebemenším problému dotyčného vytáhnou z autobusu k výslechu, odeberou mu otisky prstů a občas ho vrátí zpět do země, ze které přijel. K tomu dlouhé hodiny čekání v nekonečných frontách. Stejnou situaci jsem zažil i na hranici bělorusko-polské, slovensko-ukrajinské a maďarsko-ukrajinské.

                Když popsanou situaci porovnám s tím, co se děje na jižní hranici EU, tak mohu jen nevěřícně kroutit hlavou. Z Arábie a z Afriky do EU proudí stovky tisíc lidí zejména muslimské víry, kteří většinou nemají žádné doklady a je jich už tolik, že úřady rezignují na jejich kontrolu a evidenci. Jižní makedonská hranice již byla ztečena a migranti–dobyvatelé se valí dál. Na řadě je Srbsko a pak další. To vše způsobuje idiotská imigrační politika EU a zejména Německa, jejichž vinou se vlny migrantů ženou přes Itálii, Řecko, Španělsko dále na sever. Policisté v zemích EU už prohlašují, že teroristů je mezi statisíci uprchlíky tolik, že nebude prakticky možné teroristické činy řádně vyšetřovat.

                Naprosto neschopní vrcholní politici v Bruselu a ve všech státech EU žvaní něco o sjednocení migrační politiky EU v budoucnosti, o kvótách uprchlíků a podobné nesmysly. Jediným, kdo má v EU rozum, se zdá být maďarský premiér Orbán a český prezident Zeman. Opravdu se lidé jako Merkel, Hollande, Schulz, Sobotka, Schwarzenberg, Zaorálek a podobní myslitelé domnívají, že se jich miliony migrantů budou ptát na nějaké kvóty? Ne, smetou je i s jejich kvótami. Nenechme se mýlit, že naše vlády budou řešit nějaké stovky či tisíce uprchlíků. Miliony se dávají do pohybu a neustanou, dokud pro ně bude v EU trochu místa. Ještě máme v dobré historické paměti žvásty Chamberlaina a Daladiera o míru při jednání se smrtelně nebezpečným nacistickým Německem vedeným Hitlerem. Francouzi a Britové začali bojovat až ve chvíli, kdy jim šlo o krk a nebyli na válku připraveni. Hitler byl nakonec poražen za obrovských obětí a bylo to o fous. Ještě hůře se chovají současní politici. Ti dokonce migranty v EU vítají. Předvídavým lidem z českého Bloku proti islámu nebo německé Pegidy je spíláno xenofobů a rasistů, přestože se ukazuje, že na rozdíl od tzv. politických elit oni již před rokem tušili, jak neblaze se situace bude vyvíjet.

                Proč tyto řádky píšu? Z islámu mám strach a považuji ho za ještě nebezpečnější než nacismus a komunismus. Poměrně intenzivně se vedle politiky zajímám i o historii a tak mohu na závěr přiložit citaci z knihy Muhammad slovo Alláhovo, kterou napsala arabistka Anne-Marie Delcambre. Tato vysokoškolská profesorka přednášela o islámu na několika francouzských univerzitách a na univerzitě Sv. Josefa v Bejrútu v Libanonu. Cituji z její knihy: „Během obléhání Mediny se židovský kmen Banú Kurajza staví na stranu Mekských. Prorok tedy rozhodne, že muži kmene budou sťati, ženy s dětmi prodány do otroctví a jejich majetek rozdělen – jako trest za to, že si přáli vítězství nevěřících. Nazítří po bitvě byly na medínském tržišti vyhloubeny jámy. Spoutaní židé jsou k nim přivedeni, na okraji jámy jsou sťati, do jam se po popravě svrhávají jejich těla. Jej jich téměř tisícovka.“ Vřele doporučuji tuto knihu k přečtení hlavně těm, kdo tvrdí, že islám je náboženstvím míru. Já jsem hluboce přesvědčen, že jak islám násilně začal svou existenci, tak v ní pokračuje do dnešních dnů.